Verš

 

Vycházíš z naděje své vlastní duše,

která se plní zde, jak kalich a číše.

Aby zde v pokoře, lásce a žalu,

přinesla poselství o Svatém Grálu.

 

O jeho podstatě, kráse a síle,

o jeho hledání, o cestě bez cíle.

O pouti, ze které mnozí už sešli,

když ve snaze uvidět, jej vlastně přešli.

 

Když se srdcem zavřeným prožili žití,

hledali neznáme, co zlatem se třpytí.

Hledali v okolí, v dálce i blízko,

nahoře, dole, vysoko, nízko.

 

Hledali ve druhých, v legendách, v hrobě,

nešli však hledat jej, jen sami v sobě.

By přijali, že sami jsou, součástí Grálu,

ve kterém vloženy jsou kódy králů.

 

Že ve své DNA nosíme napořád,

všechnu tu moudrost, vědění vyšší řád.

Stačí si vzpomenout, přijmout čest svoji,

a s vlastní pokorou být v plné zbroji.

 

Odstranit všechno co v cestě nám brání,

vyslovit do ticha jediné přání.

Že chceme nést opravdu korunu pravou,

být znovu poselstvím, Grálovou pannou.

 

Že Grálem není jen nádoba skrytá,

že Grál je tělo v němž duše svítá.

Přináší naději celému světu,

že znovu povstaneme v prastarém květu.

 

Že přijmeme všechno co dříve jsme znali,

že splníme sliby, které jsme dali.

Že najdeme v sobě ty kódy králů,

že přineseme světu… energii Grálu…