Verš
Vycházíš z naděje své vlastní duše,
která se plní zde, jak kalich a číše.
Aby zde v pokoře, lásce a žalu,
přinesla poselství o Svatém Grálu.
O jeho podstatě, kráse a síle,
o jeho hledání, o cestě bez cíle.
O pouti, ze které mnozí už sešli,
když ve snaze uvidět, jej vlastně přešli.
Když se srdcem zavřeným prožili žití,
hledali neznáme, co zlatem se třpytí.
Hledali v okolí, v dálce i blízko,
nahoře, dole, vysoko, nízko.
Hledali ve druhých, v legendách, v hrobě,
nešli však hledat jej, jen sami v sobě.
By přijali, že sami jsou, součástí Grálu,
ve kterém vloženy jsou kódy králů.
Že ve své DNA nosíme napořád,
všechnu tu moudrost, vědění vyšší řád.
Stačí si vzpomenout, přijmout čest svoji,
a s vlastní pokorou být v plné zbroji.
Odstranit všechno co v cestě nám brání,
vyslovit do ticha jediné přání.
Že chceme nést opravdu korunu pravou,
být znovu poselstvím, Grálovou pannou.
Že Grálem není jen nádoba skrytá,
že Grál je tělo v němž duše svítá.
Přináší naději celému světu,
že znovu povstaneme v prastarém květu.
Že přijmeme všechno co dříve jsme znali,
že splníme sliby, které jsme dali.
Že najdeme v sobě ty kódy králů,
že přineseme světu… energii Grálu…