Verš

 

Léčím zranění všech žen ve vlastní linii,

těch které tu jsou, i těch které už nežijí.

Pouštím jich bolest do prostoru nebe,

aby již nalezly zpět samy sebe.

 

Žehnám jejich víře, lásce a soucitu,

jejich síle, odvaze, vlastnímu pocitu,

rovnám linii ženství pro všechny časy,

abychom přijali kouzla své krásy.

 

Přijímám bolest jež je naší součástí,

a dávám ji těm jež láskou ji projasní,

vkládám ji zpět v podobě záře,

která nám rozjasní srdce i tváře.

 

Skláním se s pokorou před těmi ženami,

které teď přijímám se všemi poctami,

vracím jim sílu, lásku i hodnotu,

pokoru, soudnost, moudrost i dobrotu.

 

A prosím je, aby zpět přijali v sobě,

všechnu tu krásu, jež ztratily v době,

kdy nebylo cesty pro jejich přání,

které se ukrylo pro pohrdání.

 

Aby vyzdvihly znovu všechnu tu krásu,

která se halila do jejich vlasů,

aby odkryly poklady vlastního daru,

odkryly srdce, s pocity zdaru.

 

Aby svolily k tomu, že láska je promění,

a ony samy naleznou smíření,

nebude ničeho jež zastaví jiskření,

jejich poselství,i jejich vzkříšení…