Verš

 

Nezvadni květe a vykvetni do dlaní,

je čas už vstávat, už přišlo svítání.

Rozevři lístky a pusť nás až ke středu,

už můžeš být krásný každému pohledu.

 

Rozprostři vůni svou v široké okolí,

léčící, radostnou, v které nic nebolí.

Projasni každému částečky těla,

aby se ve světle přeskládat směla.

 

Nechej ať přijde jak krásná milost,

která nás nedusí, dává nám volnost.

Dává nám svobodu v každičkém nádechu,

přichází v klidu, nikoli ve spěchu.

 

Ať dokážeme otevřít srdce když teskní,

a užít si den kdy všechno se jasní.

A ve chvíli kdy trpíme schouleni v sobě,

ať víme že jsi tady, v každičké době.

 

A s důvěrou pozvedáš sklopení tváře,

vracíš jim naději, lásku a záře.

Vkládáš nám do dlaní růžové květy,

spojuješ nás, propojíš světy.

 

A přicházíš bez toho aniž bys chtěl,

dosáhnout odměny, jemnosti těl.

Která se přemění ve vlastním chrámu,

všechno se přeskládá k vyššímu plánu.

 

Odejde všechno co drží nás zpátky,

všechny ty iluze, kličky a zkratky.

Které nás přivedou rychleji k cíli,

které však čerpají vždy z naší síly.

 

Jen pravdivost, úcta a pokora poznání,

vede nás po cestách našeho poslání.

To co nás posuvou z jednoho místa,

je naše odvaha, poselství Krista.