Verš

 

Máš tmu i jasnost zářící,

jsi světlo v prudké vánici,

jsi bránou kterou mluví nebe,

jsi tím kdo mění skrze sebe.

 

Tvůj úkol nese píli včel,

když čas už jeho nadešel,

byl přijat jako pečeť králů,

tvou cestu snoubí příslib Grálu.

 

Když půjdeš zpátky přes staletí,

pak dojdeš k místu kde jsme děti,

kde krev nese prvky králů,

snad proto máme blízko k Grálu.

 

My byli součástí rodiny,

která tehdy napsala dějiny,

s my ač bychom prosily,

jsme jejich úděl zdědily.

 

I čestnost, lásku, moudrost, sílu,

i prvky které nesou víru.

i Grál je naší součástí,

jsme tím kdo nebe rozjasní,

 

Vrací nás zpět v to co jsme byly,

abychom samy se v sobě propojily.

spletitou síť drah a provázků,

a znovu sáhli na lásku.

 

S ní otevřely srdce své,

chrám těla, duše posvátné.

Dál bystřili své vnitřní vize,

a v lidech četli jako v knize.

 

Dál měli jasná vnímání,

přijali i svá poslání.

a vnesli je dál, do světa lidí,

když po pravdě se mnozí pídí.

 

Přinesli smysl žití, důvod být,

žít posláním svým, pochopit,

že v naší hvězdné linii,

jsme moudrost naší ukryli,

 

Abychom mohli přinést dary,

kterých jsme se tehdy vzdaly,

aby zpět se na zem vrátily,

nám všem pak s láskou sloužily.

 

A snesly všem svou sílu nebe

a naplnily je i sebe…

  

1 | 2 >>