Verš

  

Jsem člověk se srdcem na pravém místě,

jdu po cestě své pevně a jistě,

nehledám přemíru krásy a lásky,

přijímám štěstí jež nenosí vrásky.

 

Otvírám srdce pro každé své přání,

v němž sama souzním, jež není jen zdání,

a plním svůj život v každičké chvíli,

tím co je mi vlastním, v čem radost sílí.

 

Neměním to v čem nevím změny,

nehledám to, co vlastně není,

netoužím po zámcích krásných a vzdušných,

vidím svou radost ve věcech prostých.

 

Dívám se na život jak na malá klubíčka,

která se rozvinou když přijdou přáníčka,

v nichž dokáži toužit a také žádat,

bezmezně milovat, důvěru střádat.

 

Když přebírám do rukou svůj osud a žití,

když směřuji tam, kde hvězda má svítí,

kde ve vlastní linii, s osobní silou,

projdu si vším s důvěrou, vírou.

 

Že ve svém životě dosáhnu všeho,

po čem touží mé srdce, to co by chtělo,

a s pokorou před sebou, svým vlastním snem,

jdu s myšlenkou jasnou za dalším dnem.

 

A věřím že dokáži všechno co vidím,

pochopit procítit, když myšlenky třídím,

a to co už neslouží pro můj vlastní plán,

odložím, opustím, toho se vzdám.

 

Aby prostor teď mělo co přijíti má,

v čem budu se cítit úžasně svá,

v čem dokáži sobě i celému světu,

že jsem stromem plodícím, v plném to květu.