Verš

 

Na svět se vrátila zpět duše prastará,

která je tajemství života již znalá..

 

Nese si sebou světlo a ochotu,

pradávnou moudrost zakletou do knotu.

 

Jak svíce zářící čekají s plánem,

kdy knot jejich zapálí náš vlastní plamen.

 

Kdy spojí se s aspekty na linii hvězdné,

kdy spojení s moudrostí již bude běžné.

 

Kdy můžeme ukotvit bohatství v sobě,

která jsme přijali v dřívější době.

 

Po mnoho životů, po mnoho bytí,

jsme s vlastní moudrostí a přitom skrytí.

 

Schování za branou vlastního vědomí,

čekajíc znamení jež všechno prolomí.

 

A znovu se spojíme se svou vlastní čistotou,

se svou vlastní cenou, skutečnou hodnotou.

 

Přijmeme vědomě, čím vším jsme byli,

abychom lehčeji kráčeli k cíli.

 

V souladu se sebou, svým plánem nejvyšším,

projdeme boji, i místem nejtišším.

 

Sami pak v sobě vyklidíme pole,

aby což nahoře, bylo i dome.

 

Aby co v očích se zaleskne v žáru,

přineslo zpět světu, poselství Grálu…