Verš
Mám meč a štít a pravdu v sobě,
s tou stojím pevně v každé době.
Mám dlaně krví poseté,
a srdce čisté, rozvité.
Mám v sobě čtyři dary světa,
když růže v dlaních mocně vzkvétá.
Kde proudí víc než touha moje,
tam vnesu klid i nepokoje.
Kde pomůžou si druzí sílou,
tak vládnu mocí, čistou, bílou.
Můj nepokoj je i mým vzdorem,
chci vnášet pravdu různých forem.
Chci šířit světu pravdu světla,
by v každé buňce touha kvetla.
Vstát a být i v naději,
že jsem a druhým prospěji.
Že vždy má význam moje bytí,
a nesu víc než druzí cítí.
Mám na to sílu, odvahu,
mám pevnou, hrdou, povahu.
Můj vzdor je moje bojovnost,
v něm vnímám svoji statečnost.
A srdce dá mi důvěru,
že jdu vždy správně, po směru.
Mám svojí vlastní prchlivost,
i prostor v srdci pro skromnost,
Kde neotevřu silou vzdorovou,
tak projdu lehce s pokorou.