Verš

Mám meč a štít a pravdu v sobě,

s tou stojím pevně v každé době.

Mám dlaně krví poseté,

a srdce čisté, rozvité.

Mám v sobě čtyři dary světa,

když růže v dlaních mocně vzkvétá.

Kde proudí víc než touha moje,

tam vnesu klid i nepokoje.

Kde pomůžou si druzí sílou,

tak vládnu mocí, čistou, bílou.

Můj nepokoj je i mým vzdorem,

chci vnášet pravdu různých forem.

Chci šířit světu pravdu světla,

by v každé buňce touha kvetla.

Vstát a být i v naději,

že jsem a druhým prospěji.

Že vždy má význam moje bytí,

a nesu víc než druzí cítí.

Mám na to sílu, odvahu,

mám pevnou, hrdou, povahu.

Můj vzdor je moje bojovnost,

v něm vnímám svoji statečnost.

A srdce dá mi důvěru,

že jdu vždy správně, po směru.

Mám svojí vlastní prchlivost,

i prostor v srdci pro skromnost,

Kde neotevřu silou vzdorovou,

tak projdu lehce s pokorou.