Verš

 

Přestala tma i přišlo ráno,

svět dostal nové obrysy,

všechno co kdysi bylo psáno,

platí už jen pro kdysi.

 Je nový svět a nová doba,

je třeba hodně naděje,

už nepřemůže lásku zloba,

teď štěstí touhu zachvěje.

 A všechny strachy které sedí,

jak smutný strašák u srdce,

odcházejí neboť vědí,

je čas na čisté emoce.

Je čas si dopřát kapky lásky,

štěstí, citu, radosti,

jak úroda jež má své klásky,

čas sklizně, doby hojnosti.

 Nepotřebné nechat stranou,

ať v potřebné je změněno,

a cestou srdce, známou,

je duší v světlo stvořeno.

 A tělo jako chrám teď slouží,

jež nese celou oblohu,

v tom chrámu duše v srdci touží,

po lásce, víře, po Bohu…