Verš
Vrátit se do srdce, kde je náš střed,
procítit sílu jež vede nás vpřed.
V rukou mít otěže života svého,
věřit že dokážeme být svým, i jeho.
Držet si na dlani svou jiskru lásky,
tomu kdo zapláče, pohladit vrásky.
Nabízet útěchu, víru i naději,
všem kteří na cestě zůstali v závěji.
Rozehřát pohledem jich zchromlá těla,
aby dál životem brouzdat se směla.
Probudit, posílit jich víru v žití,
mohou jen ti, jenž srdce cítí.
Jež vedou kroky své v naději, v lásce,
bez ohledu na to, co zrovna je v sázce.
Nesoudí, netlačí, dávají naději,
že životu v kráse svým dílem přispějí.
Pozvednou úroveň svou i svého žití,
jež v hvězdných spojeních jasně se svítí.