Verš

Vrátit se do srdce, kde je náš střed,

procítit sílu jež vede nás vpřed.

V rukou mít otěže života svého,

věřit že dokážeme být svým, i jeho.

Držet si na dlani svou jiskru lásky,

tomu kdo zapláče, pohladit vrásky.

Nabízet útěchu, víru i naději,

všem kteří na cestě zůstali v závěji.

Rozehřát pohledem jich zchromlá těla,

aby dál životem brouzdat se směla.

Probudit, posílit jich víru v žití,

mohou jen ti, jenž srdce cítí.

Jež vedou kroky své v naději, v lásce,

bez ohledu na to, co zrovna je v sázce.

Nesoudí, netlačí, dávají naději,

že životu v kráse svým dílem přispějí.

Pozvednou úroveň svou i svého žití,

jež v hvězdných spojeních jasně se svítí.