Verš

  

Ve vlastní moudrosti slova jsou skrytá,

s nimiž přichází den, když slunce svítá,

kdy procházíme branami vlastního žití,

abychom přijali úkoly bytí.

 

Abychom poznali co je nám souzeno,

kdy se nám objeví, co bylo stvořeno,

co souzní teď s našimi vyššími plány,

a odsouvá vše co neladí s námi.

 

V tom co nese esenci našeho života,

tam sama se vytrácí, schází ji hodnota,

a zůstává pouze to, co vede nás dál,

aby v nás pocit důvěry vstal.

 

Že mám důvěru ve vlastní síly,

které vždy za moje práva se bily,

a byly ochranou, štítem i lékem,

které mi vzrůstají v souladu s věkem.

 

S vlastními postoji zastavím svět,

nepustím sebe na cestu zpět,

ve všem co přijde pochopím smysl,

i když vždy nesouzní plně má mysl.

 

Však srdce mé rozumí, pochopí víc,

než můžu slovy sobě si říct,

má moudrost, lásku i úžasné bohatství,

svou vlastní cestu, své vlastní poselství.

 

Po mnoho životů nese svou moudrost,

po mnoho životů přijímá vděčnost,

a ve své pokoře vidí vždy stále,

význam těch chvil, jež vedou ji dále…