Verš

 

Jsem léčitel tvých smutků a zranění,

jsem tím kdo zná všechna tvá trápení,

jsem ten kdo čeká Tě každý den v domě,

jsem ten kdo odmyká lásku tvou k Tobě.

  

Nesl jsem kříž a čekal tvé pokání,

však není už čas na zbytečná strádání,

nechci už víc mít duši tvou v temnotě,

přál jsem si víc než spatřit Vás v Jednotě.

 

 Cestu jsem naznačil, aby jste stále,

kráčeli, věřili, pro svého krále,

aby jste šeptali posvátná slova

do svého srdce, znova a znova.

 

Aby jste nalezli moudrost a lásku,

ve vlastním životě, v posvátném svazku,

aby jste viděli, že jsme děti Boží,

které jsou obrazem toho jež tvoří.

 

 Každou tvou buňkou jsem posvětil nebe,

aby jsi věřil, že jsem i část Tebe,

že nesu tvou esenci i ve svém bytí,

že přes Tebe vnímám svět, celé své žití.

  

Přes srdce tvé vnímám tvá přání,

která si žádají svou dobu zrání,

čím více jim věříš, jsi naplněn jistotou,

tím dříve se zhmotní, s velikou hodnotou.

 

 A přinesou dary kterých si žádáš,

v oblastech života, ve kterých teď strádáš,

věř a dávej dál velikou naději,

že naše myšlenky budoucnost ztvářejí.

  

Že žádané pomoci vždy se ti dostává,

a naděje v srdci navždy nám zůstává,

a vede nás v souladu s vyššími plány,

za svými cíly, jež budou nám dány.

 

Po naší cestě v níž duše nás provází,

na které city a srdce nám neschází,

že číše nám láskou i vírou přetéká,

my můžeme božským být, i v těle člověka.