Verš

  

Má duše dosáhla lehkostí peří,

s lehkostí andělskou mnohdy se měří.

 

Má sílu čistoty, lásky a pokory,

všem vlastním tvrzením někdy i navzdory.

 

Ví víc, a dokáže v fyzickém těle,

přinést sem na zemi vše co je skvělé.

 

Kde rukou se dotýká, působí krásu,

ve všem co vytvoří, je spousta jasu.

 

S úctou a pokorou ke všem a všemu,

ukrývá za city překrásnou ženu.

 

Sklání se před mistry, kteří jsou znalí,

jež sami by poklonu, rádi ji vzdali.

 

V klidu a radosti, štěstí i víře,

přináší dary ve velké míře.

 

Přispívá tvořením v každičkém díle,

jež druhým přináší magické chvíle.

 

Spojí je s podstatou, se svojí vizí,

která jim doposud byla jen cizí.

 

Směřuje kroky těch, kterých se dotkla,

světelnou nití srdce jim protkla.

 

Aby v nich vzbudila, to co už tuší,

že dojdou spojení i těla s duší.

 

Že spojí se v celek ve světelném žáru,

ukotven pevně jak v Svatém Grálu.

 

Nesoucí po věky i jeho tajemství,

rozséváš po světě i jeho poselství...