Verš
Má duše dosáhla lehkostí peří,
s lehkostí andělskou mnohdy se měří.
Má sílu čistoty, lásky a pokory,
všem vlastním tvrzením někdy i navzdory.
Ví víc, a dokáže v fyzickém těle,
přinést sem na zemi vše co je skvělé.
Kde rukou se dotýká, působí krásu,
ve všem co vytvoří, je spousta jasu.
S úctou a pokorou ke všem a všemu,
ukrývá za city překrásnou ženu.
Sklání se před mistry, kteří jsou znalí,
jež sami by poklonu, rádi ji vzdali.
V klidu a radosti, štěstí i víře,
přináší dary ve velké míře.
Přispívá tvořením v každičkém díle,
jež druhým přináší magické chvíle.
Spojí je s podstatou, se svojí vizí,
která jim doposud byla jen cizí.
Směřuje kroky těch, kterých se dotkla,
světelnou nití srdce jim protkla.
Aby v nich vzbudila, to co už tuší,
že dojdou spojení i těla s duší.
Že spojí se v celek ve světelném žáru,
ukotven pevně jak v Svatém Grálu.
Nesoucí po věky i jeho tajemství,
rozséváš po světě i jeho poselství...