Verš

V noci temné spadlo na zem nebe.

Porodily střípky hvěz, nás všechny, také Tebe.

Dali nám sílu, krásu, svobodu,

lásku, radost i úctu k národu.

Do srdce vtkaly zlatou nití,

symboly světla jež v duši svítí...

Oči jak brány do nebe,

jsou vlastně kódem pro Tebe.

V nich zříš touhy, spousty trápení,

však i pouta hvězdných spojení.

Co duše k duši postaletí.

hvězdným kódem k sobě lepí. 

Chraň dary které vzápětí,

s hvězdnými posly přiletí.

Pak s láskou, srdcem na dlani,

přivítej nová svítání.

A světla, která s ránem prýští,

pak temný závoj noci tříští.

A nabízí nám povznešeně,

dál lásku, sílu, vnitřní ženě.

S mužským aspektem souznění,

v posvátky svazek jej promění.

Dvouplamen je jehla s nití,

spojení, jež duše cítí.

Tak vstaň a nes svá poslání,

i když strach Ti mnohdy nahání.

Vždyť není přece žádná síla,

jež cestu tvou by zastavila!

Vem srdce své teď do dlaní

a prociť sílu svítání.

Nechť prosvítí tvá hvězdná těla,

jež někdy dávno potemněla.

A záře která bere dech,

sejme těžkou zátěž na bedrech.

Ve světle pak rozpuštěním,

se v lásku spojí odpuštěním...