Verš
V noci temné spadlo na zem nebe.
Porodily střípky hvěz, nás všechny, také Tebe.
Dali nám sílu, krásu, svobodu,
lásku, radost i úctu k národu.
Do srdce vtkaly zlatou nití,
symboly světla jež v duši svítí...
Oči jak brány do nebe,
jsou vlastně kódem pro Tebe.
V nich zříš touhy, spousty trápení,
však i pouta hvězdných spojení.
Co duše k duši postaletí.
hvězdným kódem k sobě lepí.
Chraň dary které vzápětí,
s hvězdnými posly přiletí.
Pak s láskou, srdcem na dlani,
přivítej nová svítání.
A světla, která s ránem prýští,
pak temný závoj noci tříští.
A nabízí nám povznešeně,
dál lásku, sílu, vnitřní ženě.
S mužským aspektem souznění,
v posvátky svazek jej promění.
Dvouplamen je jehla s nití,
spojení, jež duše cítí.
Tak vstaň a nes svá poslání,
i když strach Ti mnohdy nahání.
Vždyť není přece žádná síla,
jež cestu tvou by zastavila!
Vem srdce své teď do dlaní
a prociť sílu svítání.
Nechť prosvítí tvá hvězdná těla,
jež někdy dávno potemněla.
A záře která bere dech,
sejme těžkou zátěž na bedrech.
Ve světle pak rozpuštěním,
se v lásku spojí odpuštěním...