Verš

 

Máš krásu jako součást básní,

máš oči které světlo jasní,

máš vůli, sílu, odvahu,

máš vzdor i skromnou povahu.

 

Jsi sama sobě královnou,

jsi ženou, rovnou, pokornou.

jsi naděje i pevnost v jedné,

jsi obraz dívky neposedné.

 

Jsi radost, štěstí, veselost,

jsi štědrost, soucit, upřímnost.

jsi symbol všeho co je svěží,

máš volnost racků na pobřeží.

 

Smíš všechno co je pouhou touhou,

máš cestu volnou, krásnou, dlouhou,

máš odvahu jít k svému cíli,

zvládnou všechno velkou pílí.

 

Jsi symbolem duhy i dvou věží,

vždy poznáš oč tu vlastně běží,

vždy poznáš co je náhoda,

kde chybí láska, pohoda.

 

Kdy povzbudit máš, přinést slova,

jež pozvedají všechny znova,

a dodávají sílu v nás,

že vše má řád svůj, čas.

 

Že tohle všechno není tvoje?

Že míváš i své nepokoje?

Jsou naší denní náplní,

i stíny jež se prosluní.

 

Jsi prostě tím kým můžeš být,

a přece nechybí ti cit.

Jsi tou co nese radost svou,

jsi krásnou ženou, královnou…