Verš

 

S mým snem mě dělí lávka tenká,

jdu za posláním jež je v plenkách.

Jdu za ním mnoho dní,

jeho jas je mou pochodní.

Prosvítí každou část mé temné stránky,

otevírá všechny zámky.

Které mne dělí od staletí,

od světa lásky, od objetí.

A nese v nás ty části ráje,

s touhou po svobodě, která zraje.

Být tělem, duší, svobodou,

svou víru držet nad vodou.

Být kněžka která drží chrám,

jež z kmenů stromů vytesán.

Dát v srdci lásku vlastní zemi,

v žáru vášně políbení.

Teď stojí s vírou pro svou zemi,

pro její chrabrost, sílu, zaslíbení.

Pozvedá z prachu lidskou víru,

že celý národ dojde k smíru.

Že postaví se do své síly,

přijme čest s níž otcové se bili.

V ruce meč, však místo štítu záře,

pozvedne české srdce, oči, tváře...