Verš

Roztáhnout křídla a letět prostorem,

otevřít srdce, zvítězit nad vzdorem.

Všechno co neslouží svobodě, volnosti,

odevzdat, opustit, v pocitu radosti.

Vzdát hold životu, lásce a síle,

sklonit se úctou k své vlastní žíle.

S moudrostí v duši, v těle i pod kůží,

se stopy božství, ukrytých pod růží.

Přijmout svou krásu, úkol a poslání,

síly jež ovlivní i naše konání.

Najít si cestu, s níž duše souhlasí,

plamínky naděje jež nezdar nezhasí.

Uvěřit v moudrost svou, i sílu duší,

v převelké schopnosti, které jen tuší.

V moc která promění slzy i v kámen,

dříve než čistými všichni se stanem.

Přejmeme své božství, svou vlastní krásu,

která je odrazem světla a jasu.

Projasněný pohledem koukáme na sebe,

jeden pak ve druhém zrcadlí část nebe…