Verš
Roztáhnout křídla a letět prostorem,
otevřít srdce, zvítězit nad vzdorem.
Všechno co neslouží svobodě, volnosti,
odevzdat, opustit, v pocitu radosti.
Vzdát hold životu, lásce a síle,
sklonit se úctou k své vlastní žíle.
S moudrostí v duši, v těle i pod kůží,
se stopy božství, ukrytých pod růží.
Přijmout svou krásu, úkol a poslání,
síly jež ovlivní i naše konání.
Najít si cestu, s níž duše souhlasí,
plamínky naděje jež nezdar nezhasí.
Uvěřit v moudrost svou, i sílu duší,
v převelké schopnosti, které jen tuší.
V moc která promění slzy i v kámen,
dříve než čistými všichni se stanem.
Přejmeme své božství, svou vlastní krásu,
která je odrazem světla a jasu.
Projasněný pohledem koukáme na sebe,
jeden pak ve druhém zrcadlí část nebe…