Verš

 

Prosviť svůj den a požehnej sobě,

požehnej velké naději,

zkus vidět to, co vidím já v Tobě,

když poselství tvá se scházejí.

 

Prociť svou moc a pokoru svoji,

v osobě své, v srdci svém,

a žij tak jak andělé mají,

v životě svém pokorném.

 

Nadechni křídly život jak duhu,

ukrytou pod jejich perutí,

a přines k nám krásu všech jeho luhů,

krásu andělských objetí.

 

Rozfoukni v srdcích pochmurné mráčky,

umyj nám smutné tvářičky,

vše je tak lehké nemá už háčky,

netřeba ronit slzičky.

 

Netřeba prosit o trochu štěstí,

je naší prostou součástí,

k našemu životu od věků patří,

tak jako světlo s věčností.

 

Se srdcem jdeme a máme se krásně,

máme vždy víru v současnost,

v každém dni vidíme zřetelně, jasně,

velikou naději, posvátnost.

 

Vidíme svou, touhu a lásku,

touhu být druhým nadějí,

být stezkou, pro každou vrásku,

když srdce se k radám scházejí…