Verš
Prosviť svůj den a požehnej sobě,
požehnej velké naději,
zkus vidět to, co vidím já v Tobě,
když poselství tvá se scházejí.
Prociť svou moc a pokoru svoji,
v osobě své, v srdci svém,
a žij tak jak andělé mají,
v životě svém pokorném.
Nadechni křídly život jak duhu,
ukrytou pod jejich perutí,
a přines k nám krásu všech jeho luhů,
krásu andělských objetí.
Rozfoukni v srdcích pochmurné mráčky,
umyj nám smutné tvářičky,
vše je tak lehké nemá už háčky,
netřeba ronit slzičky.
Netřeba prosit o trochu štěstí,
je naší prostou součástí,
k našemu životu od věků patří,
tak jako světlo s věčností.
Se srdcem jdeme a máme se krásně,
máme vždy víru v současnost,
v každém dni vidíme zřetelně, jasně,
velikou naději, posvátnost.
Vidíme svou, touhu a lásku,
touhu být druhým nadějí,
být stezkou, pro každou vrásku,
když srdce se k radám scházejí…