Verš

 

Jsme spojeni v boji, spojeni v míru,

jsme spojeni spolu v životech vírů,

po mnoho staletí stojíme při sobě,

ve velkém bohatství, i ve velké chudobě.

 

„Ve velké naději, i ve chvílích zrady,

nikdy se nestavím ku Tobě zády!“

„Nikdy jsme nezběhli, neutekli z boje,

vždy vnímal jsem co moje je, co zůstává tvoje.“

 

„Pro koho bojovat, za co se bít,

za koho zemřít, za koho žít.“

„Pod jakou zástavou chránit svou zem,

za jakou pravdou jít, nocí i dnem.“

 

Jeden vždy moudrý, rozvážný v činu,

druhý vždy divoký, neřešíc vinu.

Jeden jak bílý je, druhý jak noc,

společně dosáhnou i na svou moc.

 

Společně dokáží pozvednout nebe,

společně zůstanou, posvětí sebe.

A každý svou silou, svým vlastním snažením,

projde vpřed hranami, projde vpřed hrazením.

 

Tak aby z poháru vlastního žití,

dokázal rozeznat co pravdou se třpytí,

Co není jen pozlátko, není jen klam,

na cestě své, ač každý teď sám.

 

Aby přivedl přáni svá ku svému cíli,

aby dokázal budovat láskou a pílí.

Aby dokázal projevit city i touhy,

po celý svůj život, plný a dlouhý.

 

Aby s pokorou, láskou a osobním kouzlem,

dokázal zvítězit nad hněvem, nad zlem.

Aby dokázal vidět víc než jenom tuší,

a žít víru svou, tělem i duší…