Verš

 

Jsi nádhernou ženou v ukrytém Grálu,

jsi symbolem ženství jež nezůstal skryt,

jsi ženou jež nachází bohatství v málu,

jež dokáže dát více, než jenom vzít.

 

Ve vlastní pravdě, ve vlastní podstatě,

nacházíš smysl a důvody žít,

nehledáš stopy jež zůstaly na blátě,

láká Tě cesta, kde prochází cit.

 

Když pohlédneš do srdce, uvidíš nebe,

uvidíš krásu jež přikrášlil čas,

uvidíš ženu, uvidíš sebe,

má v očích něhu a zvláštní jas.

 

Sklopíš svá víčka a pohlédneš v pokoře,

na sebe, na všechny, na vše kolem nás,

jsi ženou, pokladem, schovaným na hoře,

na hoře posvátné, kde neplyne čas.

 

Kde zůstanou ukryty po dlouhá léta,

všechny ty poklady jež tvoří pak nás,

které my vneseme do tohoto světa,

tak aby naplněn, byl hoden krás.

 

Abychom my sami znali svou hodnotu,

a přijali v sobě poslání svá,

abychom věřili v lásku i dobrotu,

věřili ve vše co potkat nás má.

 

Abychom ustáli každičkou zkoušku,

abychom vnímali proč vrací se zpět,

abychom přečkali zlověstnou bouřku,

protože duha pak zkrásní nás svět.

 

A v očích nám zůstala naděje dále,

že vždy bude důvod vidět svůj cíl,

že každá žena po boku krále,

nese svou hrdost, království díl...