Verš 

 

Navracím životu svou původní matrici,

jak symbol kříže zlatě je zářící.

 

Vracím se k základu, k původu bytí,

k posvátné struktuře, základu žití.

 

Po částech, po bodech, všechno se mění,

všechno jež přináší životní dění.

 

V souladu, s úctou, na mé cestě životy,

navracím plnost do prostoru prázdnoty.

 

Do nové dimenze jež s plánem mým přichází,

vkládám svou víru, sílu jež neschází.

 

Své první čakře dám spojení se Zemí,

dovolím Zemi ať v Nebe se promění.

 

Ve druhé čakře symbolem Grálu,

otvírám cestu ke svému daru.

 

Ve třetí, v proudu uskutečnění,

na vše co pomyslím v skutek se mění.

 

Do čtvrté, srdeční, v odlesku rubínu,

vracím se k naději, nežiji pro vinu.

 

Do páté přichází jiskrnost slova,

pravdivost, jasnost, s čestností znova.

  

Třetím svým okem smí vidět až za zraky,

skutečnou povahu, podstatu, zázraky.

 

Sedmá má čakra mne do proudu připojí,

roztočí posvátnost žití jak soukolí.

 

Navracím duši své původní dráze,

tak abych život svůj poskládal snáze.

 

Aby jsem přijímal posvátnost s žitím,

v každém své dnu, ve všem co cítím.

 

A věřil své osobní kouzelné povaze,

skutečné síle, v pravdivé odvaze.

 

Dokázal vidět i to co teď není,

co vzniká v myšlenkách, ve chvílích snění.

 

Zhmotnil svá přání do reálné podoby,

vytvářel, budoval, symbol mé osoby.

 

A přitom Byl, prožíval stále,

všechno co přichází, s čím žiji dále.

 

Vždyť všechno je součástí vyššího vědění,

s nímž souladně kráčím, jež život můj promění…