Verš
Jsem pečetí slunce na této planetě,
Jsem zárukou tvoření pro druhé na světě,
Nereptám, neváhám, prostě jen konám,
To co teď správným je, sám znova poznám.
Nemusím pátrat, v tom co se musí,
Mně svázaná pravidla trápí a dusí,
Touží se ztvárnit a mít vlastní svobodu,
Toužím mít radost, sílu i pohodu.
Nehledám problém tam kde vlastně není,¨
Poznám co správné je i o se cení,
Mám kouzlo osobní a to za to stojí,
Žít život skutečný, ne fikci dvojí.
Mám jasnost myšlení, iluze ztrácím,
Když v vlastní pravdivost opět se vracím,
To co zná duše, je poklad největší,
Když s tělem se pojí, je cestou bezpečí.
Neb co máme v sobě je zárukou kvality,
Proto si věřím a věřím i na city,
Kde srdce mne vede, v čem mysl je čistá,
Tam pro dobro věci mnoho je místa.
Můžu stát před branou a hájit svou víru,
Ač v souladu s davem, znám vlastní míru,
Držím si v sobě pravidla vlastní,
V kterých se hrdost má zaskví a jasní.
Netoužím slyšet chválu a uznání,
Mám vlastní cestu i svá vlastní poslání,
A vím že jdu dobře, jdu za vlastní vizí,
a všechno co brzdí mne postupně mizí.
Přeji si naplnit život svůj celý,
Být pro sebe skutečný, ku sobě bdělý,
A všechno nač pohlédnu ať v zlato se mění,
Neb to co je skutečné, překoná snění…
Tato fotogalerie je prázdná.