Verš

Jsem pečetí slunce na této planetě,

Jsem zárukou tvoření pro druhé na světě,

Nereptám, neváhám, prostě jen konám,

To co teď správným je, sám znova poznám.

Nemusím pátrat, v tom co se musí,

Mně svázaná pravidla trápí a dusí,

Touží se ztvárnit a mít vlastní svobodu,

Toužím mít radost, sílu i pohodu.

Nehledám problém tam kde vlastně není,¨

Poznám co správné je i o se cení,

Mám kouzlo osobní a to za to stojí,

Žít život skutečný, ne fikci dvojí.

Mám jasnost myšlení, iluze ztrácím,

Když v vlastní pravdivost opět se vracím,

To co zná duše, je poklad největší,

Když s tělem se pojí, je cestou bezpečí.

Neb co máme v sobě je zárukou kvality,

Proto si věřím a věřím i na city,

Kde srdce mne vede, v čem mysl je čistá,

Tam pro dobro věci mnoho je místa.

Můžu stát před branou a hájit svou víru,

Ač v souladu s davem, znám vlastní míru,

Držím si v sobě pravidla vlastní,

V kterých se hrdost má zaskví a jasní.

Netoužím slyšet chválu a uznání,

Mám vlastní cestu i svá vlastní poslání,

A vím že jdu dobře, jdu za vlastní vizí,

a všechno co brzdí mne postupně mizí.

Přeji si naplnit život svůj celý,

Být pro sebe skutečný, ku sobě bdělý,

A všechno nač pohlédnu ať v zlato se mění,

Neb to co je skutečné, překoná snění…

Tato fotogalerie je prázdná.