Verš

 

Všechno k nám přichází, tak jak by mělo,

přináší sebou rozpor i mír,

jako by skutečně ukázat chtělo.

že máme vždy naději, víru i smír.

 

Vejdi a poslouchej srdce své tiše,

vnímej jak utíká čas kolem nás,

poslouchej co vypráví tvá křehká duše,

po čem vždy toužila, v čem vyniká snáz.

 

To co srdci lahodí a přináší naději,

pro tebe, pro druhé, pro samotný svět,

to jsou všechno dary, které nás zachvějí,

které v náš rozvíjí náš vnitřní květ.

 

Rozvíjí duši a pozvednou vnímání,

toho co probíhá, v čem je smysl bytí,

a nikdy nás nevrátí do pocitu strádání,

a přinesou radosti v hojnosti žití.

 

Jdeme ji, kráčíme, za svými cíli,

a záměr svůj pevně držíme nad hlavou,

pak zajisté nehrozí že marně jsme žili ,

že marně se touláme dálavou.

 

Za jasným směrem, za zářící nadějí,

jdeme a všechno se poskládá v souladu,

a s každým svým činem vidíme jasněji

že není už čas, vracet se dozadu.

 

Každý den plníme pohár náš života,

každý den přináší svou hloubku žití,

a je na nás zda potká nás hojnost či lakota,

zda přijmeme svůj význam bytí.

 

Zda umíme rozeznat dary od iluze,

lásku od citů jež plodí závislost,

zda umíme zvládnou své životní krize,

zda plyne z nám radost či zatrpklost.

 

Ne vždy známe přesný cíl snažení,

ne vždy je jasná cesta i cíle,

ale můžeme v radost změnit svá trápení,

a jít a bojovat ve svém vlastním díle.

 

Tak nesme hrdě prapor svůj životem,

a budeme lákat ty, jež půjdou s námi,

my budeme vzorem svým vlastním příběhem,

než naše cesty vymizí v dáli…