Verš

Veliké srdce jež v očích má plamínky,

můžeš být velký, ač jsi zatím malinký,

pročítáš duše, jak knihu svou na rukou,

jen tvé vlastní srdce zůstává zárukou.

 

Díváš se do duší, do srdce druhých,

a hledáš v nich důvod pro radost pro smích,

máš vlastní srdce tak skutečně zářící,

pro druhá srdce smíš být hvězdnou světlicí.

 

Smíš zapálit pochodně v očích nás lidí,

Smíš plápolat, rozehřát, světlo jež vidí,

Smíš spojit je pro druhé, tady zde na Zemi,

Smíš přivolat lásku nám, pocity smíření.

 

Smíš otvírat duše, jak knihy života,

Číst z jejich řádků je skutečná hodnota,

Číst mezi slovy, vidět to pravdivé,

Které se ukrývá, které je poctivé.

 

Které nás nenechá postávat v davu,

Jsme jasně si vědomi, kdo zůstává v právu,

Čí hlas zní jasností, čí cit je ryzí,

Čí věty ztrácí se, v prostoru mizí.

 

Plamínky v srdci se zrcadlí do očí,

Kdo do nich pohlédne k duši své vykročí,

Kdo zkusí jít cestou, zářivých plamínků,

Ten žije život jež dostává do vínku.

 

Ten vchází v posvátný život svůj současný,

a není jen chvilkový, nebo jen dočasný,

je plný toho s čím na Zem se vracíme,

je naplněn posláním jež v sobě cítíme…

Tato fotogalerie je prázdná.