Verš
Můj život je koncert a mistrem jsem já,
v každém z svých projevů zůstávám svá,
pevně se držím vlastního základu,
pevně se posouvám dopředu, dozadu.
Nevěřím v náhody a nesoudím okolí,
z každého smutku srdce mne zabolí,
však netoužím brouzdat se smutkem a v pláči,
toužím vždy milovat, co duše mi stačí.
Netoužím hrát roli, poslušné panenky,
mám svoje představy, touhy a myšlenky,
mám jasné cíle a na ně se směřuji,
v co věřím a doufám, za to i bojuji.
Bojuji za sebe, osobní svobodu,
za svojí lásku, život i pohodu,
za vlastní poznání, za vlastní moudrost,
za kouzlo žití, za krásnou lehkost.
Za největší přání vlastního života,
za to že má smysl věčnost i prázdnota,
za to že chápu a rozumím sobě,
za to že s úctou klaním se Tobě.
Čímž přijímám každého ve vlastním bytí,
s respektem pohlížím, na vše co cítí,
s pokorou pozvedám i jeho myšlení,
tak aby viděl víc, než jenom trápení.
Jsem jiskrou jež zapálí ve druhých světlo,
aby což zaseli, jednou jim kvetlo,
aby i oni jak mistři života,
hráli svůj koncert bez slova prázdnota...