Verš

 Můj život je koncert a mistrem jsem já,

v každém z svých projevů zůstávám svá,

pevně se držím vlastního základu,

pevně se posouvám dopředu, dozadu.

Nevěřím v náhody a nesoudím okolí,

z každého smutku srdce mne zabolí,

však netoužím brouzdat se smutkem a v pláči,

toužím vždy milovat, co duše mi stačí.

Netoužím hrát roli, poslušné panenky,

mám svoje představy, touhy a myšlenky,

mám jasné cíle a na ně se směřuji,

v co věřím a doufám, za to i bojuji.

Bojuji za sebe, osobní svobodu,

za svojí lásku, život i pohodu,

za vlastní poznání, za vlastní moudrost,

za kouzlo žití, za krásnou lehkost.

Za největší přání vlastního života,

za to že má smysl věčnost i prázdnota,

za to že chápu a rozumím sobě,

za to že s úctou klaním se Tobě.

Čímž přijímám každého ve vlastním bytí,

s respektem pohlížím, na vše co cítí,

s pokorou pozvedám i jeho myšlení,

tak aby viděl víc, než jenom trápení.

Jsem jiskrou jež zapálí ve druhých světlo,

aby což zaseli, jednou jim kvetlo,

aby i oni jak mistři života,

hráli svůj koncert bez slova prázdnota...