Verš

Zlatá je záře paprsků slunečních,

zlatá je slza pod víčky na očích,

zlaté jsou vlasy, jež v záři rozkvetou,

zlatá je duše tvou láskou posetou.

 

Zlaté jsou ruce, když znovu chrání,

a pevně nás sevřou v tvé měkké dlani,

zlaté je srdce, jež ke mně promlouvá,

zlatá jsou slova v nichž láska nesmlouvá.

 

Zlatý je pohled jež zdobí krajinu,

zlatý je základ jež drží rodinu,

zlaté je pouto, jež nás teď pojí,

zlatý je základ na něm vše stojí.

 

Tolik je barev jež život malují,

však jedna je nejvyšší, v ní se vždy spojují,

největší hodnoty duše i osobní,

jen jedna je nejvyšší ,ta je tvou pochodní.

 

Tvá zlatá je světlem mým, mým bodem za šera,

a z dáli mne upoutá zářivá nádhera,

z té dálky mě osloví jediná věta:

„Ty jsi tím místem, kde zlatá se střetá“.

 

A byť by ti povadla s vypětím záře,

znovu se navrátí, rozjasní tváře,

věřím že nezháší sílu tvou poznání,

v němž srdce láskou tvou znovu nás ochrání.

 

A opět se vracíme do jeho bezpečí,

aniž bys čekala, kdo se ti odvděčí,

aniž bys hledala pro lásku slova,

opět nás ochráníš, znova a znova.

 

S díky se obracím k tvé zlaté povaze,

k tvé moudré duši, i k tvé velké odvaze,

a s úctou se ukláním před vší tou krásou,

jsi mojí nadějí, i vlastní spásou.

 

Věty jež nevstanou, jen na rtech zrají,

ty jen duše pochopí, ty jen duše znají,

když srdce nemluví, jen zlatým zůstává,

největší bohatství nám tímto předává…

Tato fotogalerie je prázdná.