Verš
Z poháru čistého jen čisté smí plynout,
jen v jasnosti může se zlé dobrým minout,
jen v pokoře lásky v frekvenci nejvyšší,
všechna má bolest klidem se utiší.
Jen přečistou silou se věci dál tvoří,
jen v posvátné úctě vše těžké shoří,
by z popela povstaly částečky nové,
nesoucí poselství teď staro-nové.
By aktivní mohla se probudit cenná,
všechna ta síla nám přirozená,
v níž žijící můžeme léčit náš svět,
v níž může navrátit posvátnost zpět.
V ní můžeme naplnit náš pohár života,
v ní snoubí se věčnost, skutečná hodnota,
v ní můžeme pracovat, milovat, být,
pocítit soulad v němž můžeme žít.
A s úctou k nám plynou veškerá dění,
i mnoho zkoušek, her, pokušení,
které jsou jen branou na cestě k nám,
kterými prochází vždy každý sám.
Aby došel až zpět k sobě ve vlastní čistotě,
s myšlenou, srdcem, spojeným v jednotě,
pak opravdu nastává souladné dění,
na lidské úrovni, v nás, osvícení...