Verš 

Z poháru čistého jen čisté smí plynout,

jen v jasnosti může se zlé dobrým minout,

jen v pokoře lásky v frekvenci nejvyšší,

všechna má bolest klidem se utiší.

Jen přečistou silou se věci dál tvoří,

jen v posvátné úctě vše těžké shoří,

by z popela povstaly částečky nové,

nesoucí poselství teď staro-nové.

By aktivní mohla se probudit cenná,

všechna ta síla nám přirozená,

v níž žijící můžeme léčit náš svět,

v níž může navrátit posvátnost zpět.

V ní můžeme naplnit náš pohár života,

v ní snoubí se věčnost, skutečná hodnota,

v ní můžeme pracovat, milovat, být,

pocítit soulad v němž můžeme žít.

A s úctou k nám plynou veškerá dění,

i mnoho zkoušek, her, pokušení,

které jsou jen branou na cestě k nám,

kterými prochází vždy každý sám.

Aby došel až zpět k sobě ve vlastní čistotě,

s myšlenou, srdcem, spojeným v jednotě,

pak opravdu nastává souladné dění,

na lidské úrovni, v nás, osvícení...