Verš
Co můžu udělat pro tento svět?
Jak můžu to poskládat do páru vět?
Vždyť tolik krásy jež všechna mě zajímá,
každičký květ, zvíře i rostlina.
Nemusím hledat daleko v oblacích,
když nacházím radost v bytostech žijících,
které jsou odrazem moudrosti nebe,
s kterými můžu být, potěšit sebe.
Můžu je léčit, vnímat i konejšit,
můžu jim rozumět, pohladit, potěšit,
naslouchat řeči jež lidské je cizí,
vnímat i impulsy jež záhy zmizí.
Můžu se dívat do jejich života,
vnímat v čem spočívá zvířecí hodnota,
vnímat že jsou také tvorové Boží,
tak jako my, planetu tvoří.
Půjdu-li cestou stezek a chodníčků,
uslyším zvířecí veselou písničku,
půjdu-li opravdu s úctou a tiše,
nahlédnu do tajů zvířecí říše.
Pak můžu je pochopit, rozumět každému,
tvorečku, zvířeti, malému, velkému,
pocítit s každým z nich společné sladění,
ve kterém setkání v zázrak se promění.
Rozumět pohledem do očí všemu,
moudrosti, strachu, každému vjemu,
vidět i víc než ostatní vidí,
všechno co skrývá se teď zrakům lidí…