Verš 

 

Co můžu udělat pro tento svět?

Jak můžu to poskládat do páru vět?

Vždyť tolik krásy jež všechna mě zajímá,

každičký květ, zvíře i rostlina.

 

Nemusím hledat daleko v oblacích,

když nacházím radost v bytostech žijících,

které jsou odrazem moudrosti nebe,

s kterými můžu být, potěšit sebe.

 

Můžu je léčit, vnímat i konejšit,

můžu jim rozumět, pohladit, potěšit,

naslouchat řeči jež lidské je cizí,

vnímat i impulsy jež záhy zmizí.

 

Můžu se dívat do jejich života,

vnímat v čem spočívá zvířecí hodnota,

vnímat že jsou také tvorové Boží,

tak jako my, planetu tvoří.

 

Půjdu-li cestou stezek a chodníčků,

uslyším zvířecí veselou písničku,

půjdu-li opravdu s úctou a tiše,

nahlédnu do tajů zvířecí říše.

 

Pak můžu je pochopit, rozumět každému,

tvorečku, zvířeti, malému, velkému,

pocítit s každým z nich společné sladění,

ve kterém setkání v zázrak se promění.

 

Rozumět pohledem do očí všemu,

moudrosti, strachu, každému vjemu,

vidět i víc než ostatní vidí,

všechno co skrývá se teď zrakům lidí…