Verš

Jsi krásná duše, jež s láskou přichází,

jež ve svém tvoření, poslání nachází,

jež s klidem a lehkostí, nabízí poznání,

že v tom co děláme, je naše poslání.

Přitom je duše v souladu s plánem,

ve kterém celistvým jednou se stanem,

a všechno se propojí v jednotě v nás,

až znovu prozříme, až přijde čas.

Neseme v sobě posvátnou čistotu,

po pravdě toužíme, v ním máme jistotu,

jsme proudem té lásky jež sílí na Zemi,

jsme těmi jež byli pro lásku stvořeni.

Skládáme naději z kousíčků citu,

a sami se ptáme: „Jsi lásko, jsi tu?“

Oči nám hledají v každém tu jiskřičku,

byť by se skrývala na řase, na víčku.

Vidíš ji okolo každého člověka,

vidíš jak srdce mu, touhou tou, přetéká,

vidíš vždy možnosti, s kterými přichází,

co je mu souzeno, čím právě prochází.

Krásou jež vytváříš dopřáváš světu,

bohatství v kráse, která vždy je tu,

každému člověku, každičké duši,

vytváříš nádheru, která ji sluší.

Rozkvétá krása, v dlaních tvých v nádheru,

aby svět nalezl většího rozměru,

aby se střípečky zlatavých kovů,

vracely s posláním znovu a znovu.

Abychom věřili, že hojnost je nádhera,

a není nám cizí a není tak nesmělá,

a v kráse se prožívá vše mnohem snáze,

v kráse se rozjasní pochmurné tváře.

A srdce si zaslouží, v kráse se potkat

s duší se propojit, v nádheře koupat,

nechat ten vodotrysk zářit až do nebe,

neb krása je pro nás, stejně jak pro Tebe…

Tato fotogalerie je prázdná.