Verš
Jsi krásná duše, jež s láskou přichází,
jež ve svém tvoření, poslání nachází,
jež s klidem a lehkostí, nabízí poznání,
že v tom co děláme, je naše poslání.
Přitom je duše v souladu s plánem,
ve kterém celistvým jednou se stanem,
a všechno se propojí v jednotě v nás,
až znovu prozříme, až přijde čas.
Neseme v sobě posvátnou čistotu,
po pravdě toužíme, v ním máme jistotu,
jsme proudem té lásky jež sílí na Zemi,
jsme těmi jež byli pro lásku stvořeni.
Skládáme naději z kousíčků citu,
a sami se ptáme: „Jsi lásko, jsi tu?“
Oči nám hledají v každém tu jiskřičku,
byť by se skrývala na řase, na víčku.
Vidíš ji okolo každého člověka,
vidíš jak srdce mu, touhou tou, přetéká,
vidíš vždy možnosti, s kterými přichází,
co je mu souzeno, čím právě prochází.
Krásou jež vytváříš dopřáváš světu,
bohatství v kráse, která vždy je tu,
každému člověku, každičké duši,
vytváříš nádheru, která ji sluší.
Rozkvétá krása, v dlaních tvých v nádheru,
aby svět nalezl většího rozměru,
aby se střípečky zlatavých kovů,
vracely s posláním znovu a znovu.
Abychom věřili, že hojnost je nádhera,
a není nám cizí a není tak nesmělá,
a v kráse se prožívá vše mnohem snáze,
v kráse se rozjasní pochmurné tváře.
A srdce si zaslouží, v kráse se potkat
s duší se propojit, v nádheře koupat,
nechat ten vodotrysk zářit až do nebe,
neb krása je pro nás, stejně jak pro Tebe…
Tato fotogalerie je prázdná.