Verš 

 

Když bezbřehá pustina plní své břehy,

když náruč teď prázdná, plná je něhy,

když všechno co prázdné je rázem se naplní,

přichází květy s trny i bez trní.

 

Když nekončí poznání, zkušenost trvá,

když za prví láskou přichází druhá,

když nestojí čas v pocitu štěstí,

když v prostoru naděje smutek se vměstí.

 

Co všechno mě stojí má vlastní svoboda?

kolik mi přináší radosti náhoda?

Kolik je toho v čem zůstat chci stále,

na kolik jsem ženou pro svého krále?

 

Jak moc mi záleží zůstávat dále,

v jménu lásky v pocitech stále,

že všechno se změní i během vteřiny,

a vymizí všechny neshody, příčiny?

 

Kdo mi teď ruku svou na srdce podá?

Kdo mi teď odvahu ke všemu dodá?

K životu, k naději, k přemíře štěstí,

ke všemu co jenom v srdce se vměstní.

 

Ke kráse, radosti, k prostoru touhy,

ke všemu co nacházím když den je mi dlouhý,

ke kontaktu, splynutí, k pocitu bytí,

když nebe na zemi v lásce se řítí.

 

Sama vím nejlépe jak těžké je najít,

v prostoru sebe to místo pro klid,

ve které usednu a budu jen svá,

a vnímat pak dokážu co přijít má.

  

Co opravdu pro sebe tolik bych chtěla,

čím znovu teď naplním i naše těla,

čím přinesu do srdce zpět jeho sílu,

do duše naději, do mysli víru.

 

Věřím si, přinesu, vždyť tolik si dlužím,

když možná skutečnost sama si mlžím,

setřesu z ramenou všechny ty strádání,

vždyť můžu je vyměnit v obrovské hledání.

 

V novou naději že do domu mého,

přichází světlo z přístřešku tvého,

že večer co večer vidím tvou záři,

i když teď netuším nic o tvé tváři.

 

Ale dávám si naději, že přichází teď,

všechna má síla v posvátný střed,

z níž vycítíš že zase skládám se celá,

jsem takovou jaká jsem, jak být bych chtěla.

 

Pak oči tvé poprvé vidí mne skutečnou,

v plné své síle, bojovnou, bezpečnou,

zraněnou, léčenou, chráněnou, svojí,

sama si vybírám kdo srdce mé hojí.

 

Jen sama jej otvírám a zvu tě teď dále,

a s úctou tě přijímám, bys byl tady stále,

poklekám před tebou, s pokorou svou,

svou duši posvátnou spojuji s tvou...

 

By to co teď přichází navěky zůstalo,

v jednotě jediné znovu se setkalo,

v jediné chvíli kdy nebe zem promění,

přináší naše posvátné spojení...