Verš

 

Jsem moudroučká duše, však plná jsem odvahy,

jsem silná i čistá, jsem radostné povahy.

To v čem druzí bloudí, v tom já vidím hledání,

tím čím vy s trápíte, je cesta k poznání.

 

V čem vidíte neštěstí, tam já vidím naději,

tak kde končí cesty, tam duše se scházejí.

Tak kde teď tkví jen zmatek, tak stačí má síla,

má pozornost, vědomí, jen abych byla.

 

A přinesu opět pořádek v bytí,

a vrátit těm druhým, to co kdo cítí.

Má přítomnost vrací je zpět na vlastní cestu,

ke svému způsob, k odměně, trestu.

 

Jsem pravdivá, čistá, i když jsem dítě,

mám ještě to kouzlo, jímž vždycky zřím Tě.

A spontálně vidím to co druzí nevidí,

s čímž možná bojují, co možná závidí.

 

Co možná je darem tohoto života,

v čem ukrytá zůstává i vlastní hodnota.

I když půjdu životem, popluji stále,

mám naději že ponesu své dary dále.

 

A neřešte co když.. a co kdyby... pakliže,

mé dary jsou života, vlastního, pilíře.

Já sama je ubráním, já sama v něm věřím,

já sama je uhlídá, pro druhé střežím...

 

A vnímám kdy použít, kdy držet je v dlani,

vnímám jak zhmotní se všechna má přání.

Kterými zahrnu celé své okolí,

až pro své štěstí, každý se podvolí...