Verš 

 

Veď mě má kráso a zdolávej příkoří,

veď mě mé srdce když láskou zahoří,

veďte mě oči až daleko za zraky,

dovol mi duše vnímat tvé zázraky.

 

Dovol mi slunce projasnit nebe,

dovolím plamínkům rozzářit sebe,

dovolím světýlku ve vlastní duši,

rozzářit světlo co tolik ji sluší.

 

Dovolte bytosti světla a záře,

uvidět vaše nádherné tváře,

dovolte procítit lásku mou nejvyšší,

z pramene života, studánky nejtišší.

 

Dejte mi dary jež právem mi náleží,

ať mohu přijímat vše na čem mi záleží,

přijděte ke mě poslové nebe,

ať vidím skutečně, pravdivě sebe.

 

Ať procítím krásu jež ke mě přichází,

ať spojím  ji v životě se vším co odchází,

ať mám krásu v sobě, v srdci i životě,

ať cítím ji stále ve vlastní jistotě.

 

Po vlastní stezce ať jak druh mě provází,

a jeho přítomnost nikdy mi neschází,

ať vede mne cestou vnímavých znamení,

ať život můj v krásu věčnou se  promění...