Zranitelnost vlastního srdce...

30.07.2010 02:06

Srdce, už tolik o něm bylo napsáno... Přináší radost, smutek, zklamání, vnímáme jeho hlas, jeho radost, řídí naše prociťování. Je branou k našim vnitřním pocitům, k pocitům osob v našem okolí. Jako každá brána se dokáže zavřít, nevpustit už dál k sobě žádný z vjemů, ať už jsou krásné, či bolestivé. Vždy tomu předchází zranění, kterému se tímto způsobem bráníme. Čím větší zranění, tím větší brána, tím větší ochrana. Kdo by vystavoval své srdce dalšímu zklamání a ublížení?

Ve snaze ochránit vlastní srdce si ale zavíráme vnímání i těch nádherných pocitů, které k nám každým dnem přichází. Přátelství, láska, vděčnost, úcta... Nedokážeme správně oddělit vnímání toho, co je pro nás to pravé, protože sami se v tom už nevyznáme. Nerozumíme vlastním srdcím. Jak můžeme chtít cítit lásku, když podvědomě se jí bráníme. Vždyť nám může přeci ublížit? I láska má své bolesti. Láska? Ne. Láska není o bolesti, ale o kráse. Za bolestí jsou vždy strachy. Raději zůstáváme ve vztazích, které nás neuspokojují ani nenaplňují jen proto, že máme strach z nich odejít. Co bude potom? Budeme potom šťastní? Nebude to ještě horší? Lepší? Sami se přitom ochuzujeme o prožití možná nejkrásnější části svého života. Zkusme nachvilku naslouchat svému srdci. Zeptejme se jej po čem touží, co mu schází. Možná se budeme divit, že potřebuje pocity a vnímání, které jsou pro nás tak vzdálené. Potřebuje lásku, radost, smích i lehkost, se kterou přicházíme na zemi, do života. Zaklepejme na bránu svého srdce a vpusťme škvírkou kousíček lásky. Lásky k sobě samému, která nás naplní a naplní i ostatní kolem nás. Jak je to snadné. Otevřít své srdce a vnímat jeho přání. Pokud se na něj naladíte, nádherně vnímáte co je a co není pro vás dobré. Který ze vztahů v našem okolí nás vyčerpává, kdo naopak nám dodává radosti. Které činnosti nás naplňují a které vykonáváme jen proto, že musíme. Pokud půjdete za přáním svého srdce, nemůže jít špatně. Může přijít mnoho situací, kdy opět nachvilku zavřeme bránu, abychom se chránili před útoky těch, kteří nejsou na své srdce naladěni a uvězní jej za pocitem nenávisti, manipulace a pohrdání. Ale poté opět s důvěrou jej otevřeme, protože svět opravdu není jen o zradě, nenávisti a ublížení. Je především o kráse, lásce, sdílení, o snech, které si můžeme splnit, které ze svého srdce můžeme přenést sem k nám na zem. Přinesou radost ostatním. Každý pocit a čin, byť by potěšil jen jediného člověka má význam, jako má význam naslouchat svému srdci... Jeho přáním...

Ale je to i o odvaze jít za svým srdcem a se svým srdcem. Vždy máme možnost se rozhodnout. Nic není navěky, žádný situace či vztah není na věky, i když teď to tak možná vypadá. Dopřejme si více svobody, osvoboďme se od pout, která nám překáží a vydejme se cestou svého srdce... S volností, lehkostí, nadějí, s láskou a úctou ke každému ve svém okolí. S úctou k sobě, ke svému srdci, k jeho moudrosti a pravdivosti. Zranitelnost vyměňme za odvahu, bránu za svobodu a otevřený prostor, nenávist za pochopení, iluze za pravdu, beznaděj za naději a ostražitost za důvěru... A strach za víru, že mám právo na krásu, lásku, na život...