Poselství královny Guinevery...

V pravdě jsem pro lidi toužila žít,

naplnit poselství pro vlastní lid,

srdce jsem dala těm kteří je mají,

ať nikdy víc v lásce své nestrádají.

Žila jsem poselstvím jež žije stále,

žila jsem pro lid, pro svého krále,

všechno jsem v pravdě snesla své Anglii,

a poselstvím dýchám dál, i když již nežiji.

Na hrobě mém prázdném nehoří svíce,

jediný květ zde nekvete více,

jediné přání teď projevit nastává,

vraťte mě k tomu s nímž srdce mi zůstává.

Vraťte mě prosím do jeho dlaní,

pusťte mou duši ať navždy ji chrání,

dovolte lásce té největší, nejčistší,

ať z číše mé grálové navěky vyčiší.

Nechte nám srdce ať zůstanou v pokoji,

nechte nám ruce ať navždy se propojí,

dejte nám prostor být v srdci svém spolu,

tam v Zemi krásné, v Zemi mých trollů.

A vemte si prosím kousky nás obou,

kousky té lásky jež narůstá s dobou,

s věřte co pravé je pravým vždy zůstává,

a nikdy smrtelným, nikdy se nestává…