Nikdo si nesplete lesk v očích své Druhé části - Paulo Coelho (Brida)

31.03.2012 18:59

Dívali jste se někomu užasle do očí s povědomým pocitem, že to co v nich vidíte jste už někde viděli, někde cítili? Projížděla vaším tělem vlna vzrušení a zároveň radosti spojená s vděčností, že tohle všechno můžete vidět a vnímat? Měli jste najednou pocit, že až teď je naprosto každý váš pocit a vjem naprosto v pořádku a život dostává opravdový smysl?

 

A komu jste v té chvíli pohlíželi do očí? Své druhé půlce? Svému dvouplamenu? Nebo jen nádherné duši, která je vám tak podobná? Je pravým a tím nejušlechtilejším odrazem vás samotných. Zrcadlí vaše nejkrásnější vlastnosti, vaši moudrost, vaše touhy, vaše naděje. Váš odraz světla života z vašich očí. Svítí stejně, jako svítíte vy. Nese stejnou energii, stejné světlo, jen s mužským nebo ženským aspektem.

 

Když mne poprvé vzal za ruku, připadalo mi to jako naprosto důvěrně známé a příjemné gesto. Jemně jsem se mu schoulila do dlaně a nechala se chránit. Bezmezná důvěra naplnila mé srdce a oči dostaly zvláštní, nepopsatelnou, záři. Do duše se vléval klid tak velké síly, že jsem jen plynula v tomto proudu. Následovala jsem jeho kroky a poslouchala jeho vyprávění o jeho běžném, všedním, životě. Svět splynul v jeden velký sen a snášel se ku Zemi. Tak lehce jako první sníh, jenž tuší, že se rozplyne během prvních momentů po dopadu. A přesto jej naplňuje neskonale vděčný pocit, že může padat a prožít si své kouzlo okamžiku. Svůj pocit radosti, lásky, vděčnosti, svůj osobní pocit neskutečného smíření.

 

Tím, že tento muž vstoupil do mého života, naplnil své největší poslání tohoto okamžiku. Naše životní dráhy se střetly, ve stejném naladění, ve stejném pokojném nádechu Nového života, ve stejné síle a energii, ve které se kdysi dávno rozcházely. Duše, které se opustily, nebo byly opuštěny, aby po mnoho životů prožívaly dobré i zlé, krásné i nepříjemné chvíle a neustále se učily. Každá samostatně, jedna oddělená od druhé. Leč s nevědomým přáním se znovu setkat a splynout v jediném plamenu lásky.

 

Stála jsem pevně na Zemi, tak pevně a odevzdaně jako nikdy předtím a vnímala, jak krásné energie skrze něj ke mně přicházejí. Jak reaguje moje tělo, má duše, mé srdce. Byla jsem neskonale vděčná za každý z těchto pocitů, za každou kapku této esence, které se ku nám dostalo. Za každou minutu strávenou s ním. O nic jsem nežádala a přece jsme tolik dostávali. My oba.

 

Pozorovala jsem, co se to vlastně děje. Stáli jsme v přítmí zahrady a kousek opodál se na nás dívaly srnky. Proč se nebojí? Proč neutíkají, žasla jsem. Zůstaly v naší přítomnosti tak dlouho, jak potřebovaly a poté pokojně odešly. Neběžely, jen pozvolna odcházely. A k nám pomalounku přicházely stále nové, mocnější a zároveň tak jemné energie. Měla jsem pocit, že se mé srdce otevírá stále více a více. Aby možná jednou dosáhlo nádherného splynutí, posvátného spojení s druhým srdcem. Spojilo se s ním a vytvořilo celistvé, úplné a dokonalé sjednocení. Sjednocení dvou-plamenů, v jen hořící, pravdivý a čistý plamen.

 

Mnoho dnů jsem směla zakoušet znova a znova ve velké intenzitě kouzlo tohoto setkání. Neměla jsem snad ani pochyb, že právě on může být mou druhou, ztracenou duší. A zároveň jsem neměla odvahu to úplně přijmout. Tolik nádhery a krásy se ke mně dostávalo. Ve stejné intenzitě jsem tuto úchvatnou energii mohla vkládat do přicházejících obrázků, do mandal, do poselství. A chápala jsem, že právě to je to důležité. Že nic z toho ke mně nepřichází náhodou. Nýbrž proto, abych tohle všechno mohla vkládat do své práce. Žádná setkání nejsou náhodná, ani zbytečná.

V noci jsem se probouzela a stále se probouzím s neskutečnou vděčností, že mi bylo dáno prožívat něco tak úchvatného. A posvátného zároveň.

 

Možná by stálo za to, naladit se na tuto krásnou energii a otevřít jí své srdce, svou duši i bránu ke vstupu do vašeho života. Čím více takovýchto partnerů si dovolí se setkat, rozpomenout se a žít svá společná setkání, tím více lásky k nám bude přicházet. Slova Mám tě rád či Miluji Tě jsou sice krásná, ale nezachytí skutečné pocity přicházející a spojující tyto partnery. Jejich setkání jsou neuchopitelná do jakýchkoliv slov, vět či přirovnání. Jsou to tak čisté a pravdivé energie, tak intenzivní, trvalé a naplňující, že jej poznáme jen tím, že je toužíme žít.

 

Přichází jaro a moc bych si přála, aby se s jeho svěží energií vracela i tato nádherná energie do našich srdcí, k našim duším. Abychom znova pocítili, že tato cesta i tyto setkání mají velký význam pro nás všechny. A nebáli se jich. Nebáli se je žít a přijmout zpět do svého života. Čas oddělní možná již vypršel a vy máte naději, vrátit se opět k sobě. Do své společné celistvosti a nést energii muže a ženy na Zemi. Pravdivé, čisté a posvátné…

https://www.youtube.com/watch?v=rtOvBOTyX00&feature=player_detailpage

 

srdce bije rychle
barvy a sliby
jak být statečná
jak můžu milovat, když se bojím
pádu
ale, když Tě sleduji stát samotného
všechny mé pochybnosti
najednou nějak mizí

o krok blíž

umírala jsem každý den
čekáním na Tebe
drahoušku neměj strach
já jsem Tě milovala
tisíc let
budu tě milovat
tisíc dalších

čas se zastavil
krása ve všem, co je
budu statečná
nenechám si nic vzít
co stojí přede mnou
každý dech
Každá hodina byla tomu
o krok blíž

 a celou tu dobu jsem věřila
že bych Tě mohla najít
čas přinesl
tvé srdce ke mně
milovala jsem Tě
tisíc let
budu tě milovat
tisíc dalších…