Mateřská láska... dcera/matka... matka/dcera...

01.05.2011 12:56

 

Vezmi mne do kraje tvých vlastních přání,

a ukaž mi to, o čem já nemám zdání,

dovol mi dívat se do tvé krásné duše,

dovol mi usednout, poslouchat tiše.

 

Povídej pohádku ze světa dětí,

povídej, poslouchám, vždyť čas tak letí,

to co teď zažiji nikdy už neztratím,

všechno co dáš mi teď, jednou ti navrátím.

 

Dovol mi procházet branami světů,

dovol mi pochopit oč vlastně jde tu,

v čem jsme si rovni a co máme společné,

v čem jsem já krásná, co zdá se vám báječné.

 

A vezmi mne do dlaní když hledám sebe,

a ukaž mi zem, hvězdy i nebe,

přiviň se ke mně, když rána jsou chladivá,

a na řasách leskne se slza má třpytivá.

 

Vždyť jdu cestou tvou a hledám v ní sebe,

jak těžké je rozpoznat ode mne Tebe,

vždyť v srdci jsme společném, protkány, spojeny,

a naše světy jsou vždy druhou změněny.

 

Tak nechej mne u sebe, chvíli se schovat,

až budu sama se, ve světě hledat,

a buď se mnou v srdci a chraň i má trápení,

ať duše má v křišťál čistý se promění...