Leden - Rozpomínání Duše

28.12.2015 00:00

Rozpomeň duše má, na vlastní kořeny,

pomni z čích esencí jsme vlastně tvořeni,

probuď se srdce, přišla tvá hodina,

duše teď znova, znova si vzpomíná.

 

Na vlastí cestu, kterou tak brázdila,

na všechnu lásku, kterou kdy ztratila,

na všechna přání, jež mizí v nicotě,

na všechny touhy, po vlastní hodnotě.

 

Vzpomeň si osude, můj velký příteli,

koliko poslání jsme vlastně sdíleli,

vzbuďte se části, z mých malých vesmíru,

opusťte pouta, tvořená na míru.

 

Dovolil si vzpomenout buněčná paměti,

ve které z částí mých, pobývá prokleti,

rozsviť se světlo, v každé z mých dílů,

navrať mou pohodu, pravdu i sílu.

 

Posilni duše, svá velká vědomí,

nenechej soužit, trýznit to svědomí,

které tak bojujíc za pravdy nejvyšší,

hlas velkých poslání, provždy teď vyslyší.

 

Dovol být součástí úchvatných tvoření,

které jen duše tvá, zázrakem promění,

buď mistrem života, tvořící budoucí,

zkušenost duši své, krásné a planoucí.

 

Nedovol nesoulad, trýzeň či trápení,

otevři dráhu svých, posvátných znamení,

duše tvá pulzuje, noc spěje k úsvitu,

předlohy, pečetě, čistí se, změní tu.

 

Z hloubky k nám proniká, přichází poznání,

přinášíc jiskru nás, našeho poslání,

dýcháme esencí, našeho vzklíčení,

vzrůstáme ku sobě, k nebi i smíření.

 

Duše má, skrze mne, plně teď svítá,

radost i poznání, v život můj vítá!