Když nám někdo blízký odchází...

Vyprázdnit číši svou až k tenkému dnu,

naplnit poselství posledních dnů,

z posledních kousíčku postavit soukolí,

než vítr v prach něžně jej rozdrolí.

V okamžik smrti, ve chvíli nejtišší,

přichází mír jež bouři mou utiší,

utichá vítr na březích jezera,

odchází síla jež ke konci dospěla.

Usíná srdce, i oči a hlas,

odchází duše než vrátí se zas,

opouští z náručí bezpečí těla,

aby zpět podobu svobody měla.

Otvírá náruč svou bezmeznou Naděje,

přijímá všechno s čím duše k ní přispěje,

přijímá všechno s nímž odchází za ní,

pohladí tvář, když tělo se brání.

"Z náruče v náruč přendám tě milý,

aby i Ty jsi šel k svému cíli,

neboj se, netrap se, není proč lkát,

když tolik svobody teď můžu Ti dát."

"Otevři srdce své ať může se spojit,

a branou poslední můžeme projít,

s důvěrou následuj mou něžnou záři,

ať zhostí se klid i ve tvé tváři."

"A propusť už vše co nezbytné není,

teď přichází smír... a odpuštění..."