Když nám někdo blízký odchází...
Vyprázdnit číši svou až k tenkému dnu,
naplnit poselství posledních dnů,
z posledních kousíčku postavit soukolí,
než vítr v prach něžně jej rozdrolí.
V okamžik smrti, ve chvíli nejtišší,
přichází mír jež bouři mou utiší,
utichá vítr na březích jezera,
odchází síla jež ke konci dospěla.
Usíná srdce, i oči a hlas,
odchází duše než vrátí se zas,
opouští z náručí bezpečí těla,
aby zpět podobu svobody měla.
Otvírá náruč svou bezmeznou Naděje,
přijímá všechno s čím duše k ní přispěje,
přijímá všechno s nímž odchází za ní,
pohladí tvář, když tělo se brání.
"Z náruče v náruč přendám tě milý,
aby i Ty jsi šel k svému cíli,
neboj se, netrap se, není proč lkát,
když tolik svobody teď můžu Ti dát."
"Otevři srdce své ať může se spojit,
a branou poslední můžeme projít,
s důvěrou následuj mou něžnou záři,
ať zhostí se klid i ve tvé tváři."
"A propusť už vše co nezbytné není,
teď přichází smír... a odpuštění..."