Únor - Úcta

Kde začíná úcta?

Nejspíše v našem srdci. Měkčí náš pohled na svět, na lidi kolem nás, na nás samotné. S pochopením vnímá ty druhé, ač s nimi nemusí nutně souhlasit. Vnímáme sami sebe, respektujeme se a s úctou k sobě vzhlížíme. Ne s nadřazeností, ale s úctou za všechno a ke všemu, co jsme vykonali a dokázali. S hrdostí, která nás drží s rovnými zády a zároveň s úctou, která přináší tolik pochopení i pokory. Nebere nám naše osobní hranice, ale ctí je. Nechává však prostor i těm druhým. Úcta je ctí. A čest je výsadou králů. Pokud máme úctu, máme i svou čest. Máme svou hrdost, hodnotu i své místo na Zemi. Kde končí úcta začíná nepochopení. Mějme úctu ke svému životu, k tomu jakou cestu jsme si vybrali, i k tomu co všechno jsme zvládli. S vděčností pohleďme na sebe a řekněme si: „Vážím si Tě. Za všechno co umíš, činíš, žiješ. Vážím a ctím Tě!“

A ve stejné energii zkusme pohlédnout na ty druhé, okolo nás. Zkusme se jen dívat a vidět je očima úcty. Kolik úchvatných vlastností najednou vidíme? Opravdu jsme je takovými neviděli? Najednou se nám objeví i jiná stránka, či stránky. Každý má tyto krásné symboly úcty v sobě, soubor vlastností, které ji podporují. Jen je někdy těžké je vidět a poté přijmout. Ale nechejme těmto lidem prostor, ať ke své úctě přijdou tou svou, posvátnou cestou. A my? My jim můžeme nastavit to nejkrásnější zrcadlo tím, že ji žijeme, že ji máme, že jsme si ji vědomi. A to je lék a cesta. Pro nás i pro ty druhé. A opět se mohou dít zázraky…