Březen - Procitnutí, probuzení

K čemu nás pobízí naše krásná duše? Co nám chce skutečně říci? Po čem touží? Po probuzení? Po tom, abychom se probudili v celé své vlastní, pravdivé kráse. Ve všech oblastech našeho života. Abychom do všech sfér, do všech dnů, které přicházejí, vstupovali probuzení, procitnutí, s vědomím toho co chceme, co máme a co neseme v sobě. Vědomi si svých kvalit i darů. Svých zkušeností, znalostí, svých největších možných schopností. Své tvořivosti. Své dovednosti. I toho, co nás omezuje, co nás drží ve starých zajetých kolejích, v již nefunkčních schématech. Procitnutí je vnímání všeho a všech kolem sebe v celé své kráse, v tom původním, pravdivém bohatství i v pravém významu.

S jarem se nadechujeme svěžího vánku a energie nás naplňuje čistou nadějí, že třeba tentokrát přijde něco nového, krásného, úchvatného. Zkusme nadechnout také tuto naději, že již to přichází. Že naše moudrá a krásná duše se probouzí a my se skrze své oči a hloubku duše, dokážeme dívat na svět jinak. S větší vnímavostí. Tak jak to dokáží malé děti, s úžasem a nadšením. S touhou všechno poznat, zahlédnout nezahlédnutelné… Spojit se s tím, co bychom chtěli sklízet a v souladu s tímto, se pokusme zasít semínka těchto budoucích plodů. A s láskou o ně pečovat. Dávat jim naději, věnovat jim pozornost a ony, až jednou dozrají, předčí všechny naše představy a obdaří i nás. A více, než si teď dokážeme představit. Protože to, co vydáváme se nám vzápětí vrací zpět. A pokud je to v pravdivosti, čistotě a souladu, je význam tohoto konání nedocenitelný…