Únor - Jen v téhle chvíli

 

 

Na samém začátku nebylo nic,

jen pouhou myšlenkou bylo hned víc,

vznikla tvá esence sytící duši,

tkaly se plány tvé, které Bůh tuší.

 

Svobodu, pokoru, vnímal si právě,

když jsi byl, narozen při vší své slávě,

poprvé zhmotnil ses do svého těla,

tak aby cesta tvá započnout směla.

 

Bloudil jsi po světě, sešel jsi z cesty,

při každé nesnázi, měl jsi své štěstí,

kroužil jsi po krajích, ve tmě i šeru,

stále jsi ale šel ku svému směru.

 

Nikdy jsi neztratil to pravé chvění,

sílu mít, jiskru svou, i vlastní zření,

touhu mít nezměrnou jít stále vpřed,

naplnit osud svůj, i celý svět.

 

Tiše jsi šeptával do mraků přání,

aby jsi naplnil touhy své, zdání,

byls vždycky vědomý, jak jen se dalo,

tak aby žití tvé, vždy za to stálo.

 

Byl jsi vždy bytostí, jež touží zrát,

skrze své prožitky, mít stále rád,

věřils vždy na lásku, na pravý cit,

na to že osud svůj, musí se žít.

 

Nezběhls za bojů, byť v první linii,

tělo tvé většinou kulky vždy zkropily,

nestal ses ikonou, loutkou, jež stojí,

tak velmi o pravdu, stále se bojí.

 

S každičkým životem, byls více smělý,

s každičkým zrozením, stále víc bdělý,

střežíš svou esenci, duši i těla,

tak aby cesta tvá ku cíli spěla.

 

Až jednou budeš stát na samém začátku,

možná se ohlédneš, děj běží pozpátku,

a ty jsi jako vždy na startu - v cíli,

neboť tvá cesta je, jen v této chvíli…