Srpen - Téma duše

 

 

Byla by jsem jako strouhou,

                               v přehluboké bystřině,

byla by jsme jako duha,

                               která září nevinně…

 

Nesla by jsem klenbu nebes,

                               na svých křehkých ramenou,

byla by jsem pravou láskou,

                               navždy v tobě změněnou…

 

Sálala by tvojí touhou,

                               bezbřehou jak poznání,

byla by jsem múzou jemnou,

                               která krásou zavání…

 

Snesla bych snad k této zemi,

                                               neskutečné zázraky,

naplněnou čistou láskou,

                                               prozářenou oblaky…

 

Kvetla bych dál v každé chvíli,

                                               vděčnější než celý svět,

vtiskla by jsem ve tvůj osud,

                                               pouhý kousek těchto vět:

 

„Proudí ve mně téma duše,

                               které s tebou ožívá,

se setkáním osudovým,

                               pomaloučku okřívá…

 

„Protéká mnou, někde uvnitř,

                                               něžné, sladké, jiskření,

srdce dál mi otevírá,

                               nenadálé smíření...“

 

Tiše bych Ti zašeptala,

                                jak se duše raduje,

když se ve tvé přítomnosti,

                               odevzdaně zjemňuje…

 

Možná by nám znenadání,

                               spadlo nebe do klína,

oba by nás zasypala,

                               láskyplná lavina…

 

Nevím kde by bylo psáno,

                               jak moc nám je žehnáno,

ale štěstí k naší duši,

                               právě bylo sesláno…

 

Nic nekončí, nic nemizí,

                               vděčnost sedá na víčka,

láskou se nám naplnila,

                               naše krásná dušička…