Prosinec - Čas vánoční

 

 

 

Neposkvrněná, čistá duše zrodila se v záři hvězd,

odevzdaně přijala zde opravdový lidský křest.

Tichá tváře neviňátka, dala lidem naději,

že svou víru jednou pro vždy, skrývati již nesmějí.
 

Přečisté a tolik krásné, nese symbol věčnosti,

když v kolíbce obyčejné, září ve své svátosti.

Tisíce let příběh známe, staletí jej světíme,

s ním se ve své tiché nitro, každoročně vnoříme.

 

S každým ránem předvánočním svírává nás u srdce,

když s pokorou dopadají světla svíček na ruce.

Křehkou jiskrou požehnaná, naše bytost procitá,

probouzí se nejkrásnější centra lásky ukrytá.

 

Znovu věříš, s velkou vírou, na posvátná spříznění,

které v čase předvánočním, opět všechny promění.

Otevírá se nám teď cesta, k jedné z velkých svátostí,

naše duše usmívá se, ze svých něžných křehkostí.

 

Tiše s láskou, nasloucháme, kdy zaznějí zvonečky,

rozzáří se nazdobené, v každém domě stromečky.

Obdaří nás možná dary, naše duše spřízněné,

navrátí se, ku nám přání, pradávno již ztracené.

 

V duši klid se rozpoloží, srdce taje, na chvíli,

jako děti u oltáře, krásně jsme se zasnili.

Věříme, že přijdou ještě neskutečné počty dní,

při kterých se naplníme skrz vánoční zklidnění.

 

Vánoce jsou jako lásky, které se k nám navrací,

na své krásné síle, jiskře, téměř nic nám neztrácí.

S další novou hvězdou Vánoc, přijde Láska, věřte mi,

pro ni jsme se narodili, pro ni byli stvořeni...