Leden - Splněná přání

 

 

Na světě místo mít, své vlastní stále,

být pevným poddaným pro svého krále,

ctít ryzí kvality, byť v míru, boji,

být tím kdo s pokorou, na prahu stojí.

 

Cítit vlastní poslání, osud i cestičku,

na duši stále mít hřejivou jiskřičku,

která nám zazáří, když světlo mizí,

kdy všechno kolem nás, stává se cizí.

 

Tiše se probouzet, se září pod víčky,

protože právě dnes přišly tvé sudičky,

aby se sklonily, vznesly svá žehnání,

která tě provždycky, od zlého, uchrání:

 

„Buď šťastným, pokorným můj milý človíčku,

něžnost i odvahu měj ve svém srdíčku,

buď moudrý, vzdělaný, ač málo zdá se,

duše se propojí v celé své kráse.“

 

„Čti mnohá znamení, symboly, znaky,

slunce vždy nalézej za svými mraky,

nevzdej se, netruchli, máš stále mnoho sil,

aby jsi naplno, skutečně, krásně žil.“

 

„Neskrývej city své, touhy i zmatky,

jen vlastní důvěra, vrací tě zpátky,

na samý začátek, kdy sny se rodí,

jen tvoje ochota plody své plodí.“

 

„Vzpomeň si na všechny ztracená přání,

tam někde u srdce jsou stále k mání,

naplň je, probouzej, volnost jim dej,

právě teď, človíčku, něco si přej!“

 

„Vidíš ty přání tvá? Jsou jich zde reje,

světlušek nádherných, v nichž žár se směje.

A všechny září teď! Dej ať se nezháší!

Vždyť právě snění tvé, k pravdě je povznáší…“