Duben - Předjarní jiskření

 

 

Naleznou pro sebe kvality pravé,

uvidět co svěží, krásné i zdravé,

chybí mi v životě, v lásce, snad denně,

pomalu vykročit k nemalé změněně.

 

Spustit se ze štítu veškerých cílů,

přes všechnu nevůli, zradu i sílu,

přenést se na chvíli ve vlastní chrámoví,

či v malou chaloupku, která ti napoví.

 

Zeptej se člověče, tam někde v sobě:

„Jsi šťasten v životě, i v této době?

Máš teplo u srdce, když svíráš pěsti?

Tvůj úsměv nevinný, může nést štěstí?“

 

„Nebo se lopotíš jak myška stále?

V jediném záhonu, pro svého krále?

Nectíš svá pravidla, nezříš své zbraně?

Tak tedy otevři oči své, dlaně!“

 

„Dávám ti do rukou svobodnou vůli,

po jejím přijetí, jsi v cestě půli.

Dávám ti do očí, moc shlédnout vize,

které jsem zachytil v nebeské knize.“

 

„S jarními paprsky vzbouzím tvé touhy,

žít život přešťastný, krásný i dlouhý!

Skrz květy na strání, dávám ti sílu,

znovu se postavit ku svému dílu.“

 

„Po zimě, vracím se, v předjarním vánku,

aby jsem probudil tvou pravou stránku,

znovu ti požehnal, když skutky vsévá,

tvá krásná, úchvatná, duše jak déva.“

 

„Probuď se člověče, dávno již svítá,

tvůj život právě teď možnost ti skýtá,

znovu se nadechnout, změnit své skutky,

zažehnat nesoulad, pláče i smutky.“

 

„Koukni se človíčku, slunce již hřeje,

tam někde u srdce touha se směje,

v ořích ti jiskřivé záblesky svítí,

procitni v předjaří v to prvé žití!“

 

Pohlédni - v koruně tvých vlastních cest,

právě teď začíná láska tvá kvést,

do kmenu života vlévá se síla:

„Žij abys opravdu šťastná teď byla!“