Červen - Vnuknutí
Stále být šlechetný, čestný i ryzí,
mít jasnost myšlenek, čistotu vizí,
žít ve své podstatě, jak jen se může,
mít pravdu vyrytou do vlastní kůže.
Být čirou skromností, pokorou v tichu,
mít něžná poznání v slzách i smíchu,
být v pravdě poctivý, nesoudit, brát,
být vděčným, smířeným i v době ztrát.
Nezhasnout jiskřičky svobody ducha,
duši svou netýrat, ať je víc hluchá,
ku vlastním prožitkům, k vlastnímu životu,
vrátit ji nádheru, lásku i prostotu.
Nenechat protéci dny mezi dlaní,
být k sobě pozorný, v učení, v zrání,
nestát se obětí, nesčetných klamů,
najít své poznání, v každičkém šrámu.
Občerstvit každý den dobrými skutky,
nenechat roznítit hněvy své, smutky,
vnímat dál scénáře, své vlastní role,
které nás semelou vždy v jednom kole.
Vystoupit skrze své největší stíny,
přijmout svá pokání, zkoušky i viny,
ujistit duši svou, ve víře sílící,
že je tou největší životní stálicí.
Jen duše neztrácí, nikdy v nás víru,
je plně přítomna, v bolestech, v míru,
jediná rozumí každému vdechnutí,
neb mnohá konání její jsou vnuknutí,
Poslouchej tichounká, příjemná slova,
která nám vysloví právě teď znova:
„Stále být šlechetný, čestný i ryzí,
mít jasnost myšlenek, čistotu vizí.
žít ve své podstatě, jak jen se může,
mít pravdu vyrytou do vlastní kůže…“