Červen - Vnuknutí

 

 

 

Stále být šlechetný, čestný i ryzí,

mít jasnost myšlenek, čistotu vizí,

žít ve své podstatě, jak jen se může,

mít pravdu vyrytou do vlastní kůže.

 

Být čirou skromností, pokorou v tichu,

mít něžná poznání v slzách i smíchu,

být v pravdě poctivý, nesoudit, brát,

být vděčným, smířeným i v době ztrát.

 

Nezhasnout jiskřičky svobody ducha,

duši svou netýrat, ať je víc hluchá,

ku vlastním prožitkům, k vlastnímu životu,

vrátit ji nádheru, lásku i prostotu.

 

Nenechat protéci dny mezi dlaní,

být k sobě pozorný, v učení, v zrání,

nestát se obětí, nesčetných klamů,

najít své poznání, v každičkém šrámu.

 

Občerstvit každý den dobrými skutky,

nenechat roznítit hněvy své, smutky,

vnímat dál scénáře, své vlastní role,

které nás semelou vždy v jednom kole.

 

Vystoupit skrze své největší stíny,

přijmout svá pokání, zkoušky i viny,

ujistit duši svou, ve víře sílící,

že je tou největší životní stálicí.

 

Jen duše neztrácí, nikdy v nás víru,

je plně přítomna, v bolestech, v míru,

jediná rozumí každému vdechnutí,

neb mnohá konání její jsou vnuknutí,

 

Poslouchej tichounká, příjemná slova,

která nám vysloví právě teď znova:

 

„Stále být šlechetný, čestný i ryzí,

mít jasnost myšlenek, čistotu vizí.

žít ve své podstatě, jak jen se může,

mít pravdu vyrytou do vlastní kůže…“