Březen - Duše a tělo

 

 

Otevřít duši svou, nechť sama vypráví,

kdy byla přešťastná, kdy plna bezpráví,

rozmluvit duši svou, nechť žehná znova,

sobě i ostatním, skrze svá slova.

 

Schoulena v klubíčku, s výbornou pamětí,

ví toho mnohem víc, než máme ponětí,

zná mnoho životů, tisíce vjemů,

zůstává převěrná, stále jen svému.

 

Na další misi své, tak trochu na stáži,

je stále přítomná v těle svém, na stráži,

živoucí nádhera, světelných dílů,

má svoji esenci, něhu i sílu.

 

Překrásně žijící, jen ze svých cest,

čeká ji jako vždy, pozemský křest,

vše co se naučí, jen skrze tebe,

jednou ji zhodnotí samotné nebe.

 

Jen plně vědomá, přes vlastní konání,

nese dál skutečné, posvátné poznání,

které ji naplní jen pokud zcela,

prolne se duše tvá do tvého těla.

 

V jediném momentu vědomě splynou,

dvě různé frekvence, jež k sobě vinou,

nejdražší z klenotů, nejčistší z darů.

v jediném světelném, kouzelném žáru.

 

Spojeni jiskřením, které Vás pojí,

budete jednotní, nikdy ne dvojí,

sloučeni v současném, pozemském bytí,

budete pochodní, jež jasně svítí…