Únor - Přání

 

V sněhovém jiskření halí se kraj,

každý den hledáme svůj krásný Ráj,

tiskneme na duši, úžasná snění,

která nás v úchvatné, nádherné mění.

 

Žijeme příběhy, vlastní své, cizí,

někdy nám posvátnost tak tiše mizí,

toužíme uvidět, uctít své Nebe,

dotknout se duše své, dotknout se sebe.

 

Čekáme, kdo jednou zaklepe v nás,

kdo jednou uslyší náš něžný hlas,

nakoukne do duše, do očí, snů,

pozmění kvalitu všech prázdných dnů.

 

Rozzáří plamínek, v krajině srdeční,

posvětí štěstí v nás, důvěru sváteční,

rozezní varhany ve vnitřním chrámoví,

svým hlasem posvátným cestu nám napoví:

 

„Spojte se kousíčky, duší dvou bytostí,

navěky utkány k sobě svou něžností,

spusťte se fontány živoucích pramenů,

přineste ženě té obrovskou proměnu.“

 

A tělo se rozzáří, duše se zhojí,

posvátně hledané pevně se spojí,

ztenčí se hranice, cesty se zkříží,

setkání osudné kvapem se blíží.

 

Se srdcem na dlani vítej ten den,

nechť znovu povstane plně tvůj sen,

co bude sesláno, máš ve své dlani,

tak vyslov do vloček své krásné přání