Srpen - Posvátné spojení

Dovolit ženě, nechť znovu může,

pochopit s pokorou snad všechny muže,

najít to spojení, jež je tak ctěno,

objevit, uzdravit, i jeho jméno.

Dotknout se hranice, která je dělí,

by byli odvážní, hraví i smělí,

přinesli k životu nejčistší cíle,

plně je pojali, v největší síle.

Přinesli na Zemi soucit i smír,

do duší pokoru, víru i mír,

spojili odlišné, rozdílné světy,

rozvili nejhezčí, nádherné květy.

Tvořili dvojici, jež zpevní v základu,

posvátnou společnou, úchvatnou zahradu,

ve které můžeme s pokorou žít,

do všech svých životů lásku svou vlít.

Pít spolu z poháru společné myšlenky,

prožít ty důvěrné chvíle i chvilenky,

při nichž se zastaví prostor i čas,

ozve se niterný, nejčistší hlas:

Mám v sobě pokoru, lásku i cit,

v Tobě i pro Tebe budu dál žít,

ctím Tě i miluji navěky dál,

buď i mou královnou – budu tvůj král.“

„Budu tvou věrnou, můj krásný králi,

vyplním téměř vše, co jsme si přáli,

zažehnu nejčistší pochodeň světla,

by láska do nebe téměř nám vzlétla.“

„Toužím i miluji, ctím tě i zřím,

jsi vším tím posvátným, o kterém sním.

zůstávám v poznání, jež každý cení,

v spojení posvátném, jež mnohé mění“.