Srpen - Posvátné spojení

Dovolit ženě, nechť znovu může,
pochopit s pokorou snad všechny muže,
najít to spojení, jež je tak ctěno,
objevit, uzdravit, i jeho jméno.
Dotknout se hranice, která je dělí,
by byli odvážní, hraví i smělí,
přinesli k životu nejčistší cíle,
plně je pojali, v největší síle.
Přinesli na Zemi soucit i smír,
do duší pokoru, víru i mír,
spojili odlišné, rozdílné světy,
rozvili nejhezčí, nádherné květy.
Tvořili dvojici, jež zpevní v základu,
posvátnou společnou, úchvatnou zahradu,
ve které můžeme s pokorou žít,
do všech svých životů lásku svou vlít.
Pít spolu z poháru společné myšlenky,
prožít ty důvěrné chvíle i chvilenky,
při nichž se zastaví prostor i čas,
ozve se niterný, nejčistší hlas:
Mám v sobě pokoru, lásku i cit,
v Tobě i pro Tebe budu dál žít,
ctím Tě i miluji navěky dál,
buď i mou královnou – budu tvůj král.“
„Budu tvou věrnou, můj krásný králi,
vyplním téměř vše, co jsme si přáli,
zažehnu nejčistší pochodeň světla,
by láska do nebe téměř nám vzlétla.“
„Toužím i miluji, ctím tě i zřím,
jsi vším tím posvátným, o kterém sním.
zůstávám v poznání, jež každý cení,
v spojení posvátném, jež mnohé mění“.