Říjen - Láska mé duše

Láska mé duše volá mě ku brodu,
hlasem svým něžným vzývá mou svobodu:
„Rozevři křídla, dýchej a leť!“
„Otevři srdce své! Teď, právě teď!
Vnímej jak úchvatná je tato chvíle,
na dosah téměř máš všechny své cíle.
„Nestůj a nezoufej, držím ti pěsti!“
„Já jsem tvá naděje, osud i štěstí!“
Dýchám tvým posláním, jistím tvé kroky,
jsem tady pro tebe, staletí, roky,
jak pevná opora i měkká zeď,
já jsme zde pro tebe teď, právě teď!
Poprvé v životě vím, že jsem „celá“,
duše se propletla s jednotou těla,
touha má procitla, na moment vzplála,
láskou jenž od věků v srdci mém zrála.
Duše se povznesla v úchvatné chvílí,
kdy pouze jediným dechem jsem žili,
spleteni v čase, kráse i spříznění,
snesli jsme na Zemi momenty smíření.
Schouleni do sebe, s pokorou pod víčky,
tiše jsme šeptali slova svá u svíčky:
„Ctím každou vteřinu, jež nám je dána,
každičký moment náš, večer i z rána.“
Ctím naše splynutí na tomto světě,
ať už je na jaře, v zimě či létě.
Navždy si píšeme do duší větu:
„Ctíme své poslání, jenž slouží světu.“