Říjen - Láska mé duše

 

Láska mé duše volá mě ku brodu,

hlasem svým něžným vzývá mou svobodu:

„Rozevři křídla, dýchej a leť!“

„Otevři srdce své! Teď, právě teď!

 

Vnímej jak úchvatná je tato chvíle,

na dosah téměř máš všechny své cíle.

„Nestůj a nezoufej, držím ti pěsti!“

„Já jsem tvá naděje, osud i štěstí!“

 

Dýchám tvým posláním, jistím tvé kroky,

jsem tady pro tebe, staletí, roky,

jak pevná opora i měkká zeď,

já jsme zde pro tebe teď, právě teď!

 

Poprvé v životě vím, že jsem „celá“,

duše se propletla s jednotou těla,

touha má procitla, na moment vzplála,

láskou jenž od věků v srdci mém zrála.

 

Duše se povznesla v úchvatné chvílí,

kdy pouze jediným dechem jsem žili,

spleteni v čase, kráse i spříznění,

snesli jsme na Zemi momenty smíření.

 

Schouleni do sebe, s pokorou pod víčky,

tiše jsme šeptali slova svá u svíčky:

„Ctím každou vteřinu, jež nám je dána,

každičký moment náš, večer i z rána.“

 

Ctím naše splynutí na tomto světě,

ať už je na jaře, v zimě či létě.

Navždy si píšeme do duší větu:

„Ctíme své poslání, jenž slouží světu.