Květen - Cestou Osudu

Každý den oděn být andělskou silou,

duší mít hřejivou, krásnou i milou,

být něžným, pozorným, stále být in,

pravdivě vykonat každý svůj čin.

 

Ctít všechna pravidla posvátných ctností,

být tím kdo odvážně skutků se zhostí,

s pokorou pomáhat, nebát se konání,

které svou podstatou kvality ochrání.

 

Být pevnou částicí rodu či řádu,

ač třeba postáváš až někde vzadu,

být tím co toužíš být, naplno zcela,

tak jak to duše tvá od věků chtěla.

 

Ctít všechny hranice morální, lidí,

být tím kdo snad jednou vděčnost i sklidí,

nečekat téměř nic, však mít své touhy,

vždyť život může být krásný i dlouhý.

 

Věřit, že žít se dá za plné síly,

osud, že vyskládá všechny své díly,

není proč utíkat, vracet se, klít,

jít cestou Osudu nese svůj klid.

 

Dál každou vteřinou jít cestou k Ráji,

ve kterém myšlenky, přání nám zrají,

nadechnout zhluboka svobodu, vzlet,

uvěřit, že i nám patří teď svět,

 

Utříbit myšlenky, jsou ve tvé moci,

odmítat dary své smějí jen cvoci,

plnými doušky teď nasát sám sebe,

uvěřit že i z nás, skládá se nebe